1. července 2025
Centrum pro pěstounské rodiny
Telefon zazvonil v den, kdy mnoho mladých lidí slavilo svůj velký úspěch. Kateřina, sociální pracovnice Charity Česká Lípa, zvedla sluchátko a uslyšela hlas, který poznala okamžitě – i když byl teď mnohem hlubší než tehdy před lety.
„Paní Kateřino, zvládl jsem to! Mám maturitu!"
V těch slovech bylo tolik radosti, že se jí sevřelo srdce. Vzpomněla si na malého devítiletého chlapce, kterého poprvé potkala v Azylovém domě Jonáš. Už tehdy bylo něco zvláštního na tom, jak zodpovědně se staral o svou malou sestru, jak předčasně dospěl a převzal roli, kterou by neměl nést žádný kluk jeho věku.
„A víte co?" pokračoval mladý muž na druhé straně linky. „Chtěl bych vás pozvat na předávání vysvědčení. Znamenalo by to pro mě strašně moc."
Kateřina mlčela. Ne proto, že by nevěděla, co říct, ale proto, že ji zaplavila vlna vzpomínek. Viděla před sebou toho malého chlapce, který musel být silný, když okolo něj svět kolísal. Pak si vzpomněla na moment, kdy se jejich cesty znovu zkřížily – tentokrát v Centru pro pěstounské rodiny, když už byl teenager a konečně našel stabilní domov u své babičky.
„Proč mě chcete pozvat?" zeptala se tiše.
„Protože jste sociální pracovnice, co mi pomáhala, i když jste už nemusela, když už jsem byl plnoletý. Chci vám poděkovat za to, co jste pro mě udělala."
Kateřina cítila, jak se jí roztřásly ruce. Ve své práci potkává desítky lidí, pomáhá rodinám v těžkých chvílích. Málokdy ale dostane takovou zpětnou vazbu. Málokdy vidí, jak se semínko pomoci, které zaseje, promění v pevný strom.
Ten den odpoledne, ve svém volném čase, sedí na předávání mezi rodiči a prarodiči. Čeká na chvíli, kdy zavolají jeho jméno a on si převezme vysvědčení. Chlapec, který neměl stabilní domov, který musel předčasně dospět, který se většinu života potýkal s nejistotou.
A ona je tu. Ne jako sociální pracovnice, ne z povinnosti. Když zazní jeho jméno a on vstane, tak se jejich oči setkají. V jeho úsměvu vidí všechno – vděčnost, hrdost, ale hlavně naději do budoucna. Těší se do práce, do života, který si konečně může postavit na vlastních pevných základech.
