8. listopadu 2021 Centrum pro pěstounské rodiny

Honzíkova cesta domů

V rámci Týdne náhradní rodičovství prezentovaly zapojená pěstounská centra příběhy čtyř dětí v pěstounské péči. Jeden z příběhů byl i našeho Honzíka z Centra pro pěstounské rodiny. K akci vznikla i shrnující brožura. Přečtěte si příběhy všech zůčastněných.

Výstava byla prezentována 19. října v České Lípě na náměstí Dr. E. Beneše, kde mělo Centrum pro pěstounské rodiny svůj stánek. U něho byla vystavena čtveřice příběhů s autorizovanými fotografiemi. Kompletní příběhy čtyř dětí v pěstounské péči naleznete v brožuře Něco málo o pěstounské péči, která je ke stažení zde.

Českolipský příběh vám přinášíme přímo:

Klára byla přechodnou pěstounkou dva roky. Během této doby měla v péči pět dětí různého věku. Pak jí do života vstoupil Honzík, desetiměsíční miminko, které se u ní od začátku cítilo jako doma. Honzík byl temperamentní a zvídavý, ničím výrazně odlišný od ostatních malých dětí. Ke Kláře se chlapec dostal do pěstounské péče od jeho babičky poté, kdy sama uznala, že na něj nestačí. Nadále o vnuka jevila zájem a Honzík s ní trávil společný čas. Po nějaké době se babička rozhodla, že by chtěla mít Honzíka zpět u sebe. A tak po ročním pěstounském pobytu u Kláry putoval Honzík na základě soudního rozhodnutí k babičce. Klára se pak ze své pozice přechodné pěstounky starala o další dvě děti. Po nějakém čase jí do života znovu vstoupil Honzík, kterého, tehdy tří a půlletého slaboučkého chlapce, přijala do péče podruhé. Byl i nebyl to ten Honzík, jakého znala dřív. Měl ty samé oči, ale posmutnělý pohled, nechtěl si hrát, nesmál se a bál se usnout. V reakci na to, že by měl Honzík putovat od Kláry do další rodiny, rozhodla se požádat o jeho svěření do dlouhodobé pěstounské péče. V současné době je Honzík u Kláry přes dva roky a je z něj sebevědomý veselý kluk, který miluje vláčky, hasičská auta a jak sám říká „chotbal“. Znáte-li z okolí podobný příběh, musíte souhlasit, že děti potřebují svůj stálý ostrůvek bezpečí a jistoty.